Září 2007

Dredy - pravdy a mýty o dredech

29. září 2007 v 17:01 | x Dreadie-princess x |  Dredy, rasta copánky
POVĚRA : Dredy se nemyjí. Vlasy musí být špinavé.
PRAVDA : Jestliže si nebudete mýt vlasy, tak budete pěkně páchnout . To je sice pěkný , ale u dredů je to jiná . První měsíc dredy nedoporučuju mít vůbec a to proto , aby si vlasy zvykly bejt zadredatělý a taky se ustálily . Ono spíš čím dýl si dredy mejt nebudete , tim líp , dredísky pak budou kvalitnější a kvalitnější a budou pomalu zrát k dokonalosti . Tim vás samozřejmě nenabádám , aby ste byli prasátka , ale co by člověk pro dredíky neudělal =o) . Až si hlavu začnete mýt a to nejdřív po jednom měsíci , tak jenom maximálně třikrát do měsíce a jenom vodou . Časem můžete začít používat i šampón a to kopřivovej nebo březovej . Sou to ty nejlevnější šampony , který existujou ve velkejch butelách a vydržej moc moc dlouho . Co znám dredaře i dreadmakery , všichni si pochvalujou tydle dva , používání jinejch je na Vás , ostatně sou to Vaše dredy , jen hlavně NE šampon s kondicionérem !!!
POVĚRA : Jediný způsob jak dosáhnout dredů je nečesat vlasy.
PRAVDA : Tomu se říkají přírodní dredy . Ano , je to jeden ze způsobů , jak dredů dosáhnout , ale každý druh vlasů reaguje na tudle metodu jinak . Jelikož se vlasy nemyjí a nečešou , začínají dredatět a plstnatět . Některé druhy vlasů dredatí a plstnatí po týdnu , někomu se to prostě nevede . Přírodní dredy vypadají úplně jinak než dredy zaplétané , v prvních fázích se od sebe vlasy musejí rozdělovat , aby z nich nevznikl jeden velký dred . Né každý člověk má tolik trpělivosti , aby si prošel toudle metodou , ale sou tací . Hlava sice ke konci už dost smrdí , ale výsledek stojí za to ! Není to však jediný způsob , jak dredů dosáhnout . Další metodou je zadredování pomocí háčku . Vlasy se nejdřív rozdělí na čtverce , nebo jiné podobné tvary s možností navazovat na sebe , např. trojúhelníky , a vzniklé prameny se utahují do sebe . Výsledek je polotovar dredu .Pak se zatahují okolní vlásky do dredu pomocí háčku . Vzniklé dredy už se pak pouze válejí v dlaních , aby neplacatěli , ale jinak dredy už jenom zrají a vlasy se v nich uzamykají . Třetím způsobem je výroba dredů pomocí různých hřebenů , vosků a jinejch kekelů a sajrajtů . Tydle metody nedoporučuju a lituju lidí , co si nechali dredy zrobit tímto způsobem !

POVĚRA : Gumičky rozbíjí a zužují dredy.
PRAVDA : Při správném užití gumičky dredy neničí . Nedoporučuje se gumičky přílišně utahovat , aby dred nedeformovali . Avšak přílišné splétání dredů a nošení v culíku může vést ke srůstání dredů , setkala sem se s lidmi , kteří nosili dredy pouze pořád v culíku a na zadní části hlavy jim dredy utvořili jeden velký . Proto sem já spíš pro nošení dredů rozpuštěné a nebo ne tak často svázané nebo sdělané k sobě , ale každýho hlava =o) .

POVĚRA : Dredy ničí vaše vlasy a může to vést až k jejich řídnutí.
PRAVDA : Jestliže se o dredy řádně staráte a používáte správné metody a pomůcky, pak to není pravda. Přírodní dredy nevyžadují použití žádných chemických procesů, a to je pro vaše vlasy to nejlepší. Jakýkoli jiný účes vyžaduje vlasy mýt chemikáliemi . Ale každé vlasy reagují na zdredatění jinak . Některé se po rozpletení dredů tváří , jao by na nich dredy vlastně nikdy nebyli , některé vlasy sou polámané , už každýho jiná =o) .

POVĚRA : Jestliže už nechcete mít dredy, musíte si hlavu oholit.
PRAVDA : Samozřejmě, že si musíte ostříhat vlasy na krátko (tak 5cm), ale nemusíte si hned holit celou hlavu. S hodně kondicionérem můžete zachránit celkem slušný kus vlasů na hlavě.

POVĚRA : Majonéza, med, zubní pasta, lepidlo, bláto, arašídové máslo, vosk ze svíčky… Tohle všechno se dá použít při tvorbě dredů.
PRAVDA : Takovýdle kekely na dredy prosim Vás nikdy nedávejte . Dred není o tom udělat z něj co největší kekel . Dredy se ničí a pozbývají na kvalitě . Nikdy do dredů nedávejte lepidlo , vosky nebo jiný humusy . Dred je o zapletených vlasech a ty nemusíte nijak prolejvat kekelama .
POVĚRA : Jakýkoli přípravek, na kterém je uvedeno, že je vhodný pro práci s dredy, se může použít při tvorbě dredů.
PRAVDA : Na mnoha přípravcích je uvedeno, že jsou určeny pro práci s dredy. Jejich úkolem je však jen přidání lesku nebo vůně. Nedají se však vůbec použít k vytváření dredů. Většina těchto vosků obsahuje jako primární přísadou petrolej. To je však mazadlo a přípravky, které ho obsahují, jsou mastné a způsobí, že vlasy vyklouznou a nedrží pohromadě. Já osobně bych na tvorbu dredů nikdy nepoužila chemikálie . Vlasy se zeplétají do sebe a díky správné péči drží u sebe a nerozplétají se . Čím dýl dredy máte , tím kvalitnější sou . Opravdu nemusíte používat žádné přípravky na jejich tvorbu . Stačí šikovné ruce dreadmakerů a háček .. Opravdu =o) .

François Villon - Závěť

19. září 2007 v 22:19 | x Dreadie-princess x |  x Poezie x
Kdybych si myslil, že mým skonem
se krapet dobra vykoná,
já k smrti odsoudím se honem,
jako bych bestie byl zlá.
Mnou nikdo křivdy nedozná,
pěšky si choď, či v truhle nes se.
Však chudák zemře-li jak já,
hora se věru nezatřese.
Žil jednou jistý Diomed,
když Alexandr kraloval.
Ten jako násilník si ved
a cizí lodi raboval.
Konečně chytli ho a král
a ním arci naložit chtěl zle:
když lupič před ním v poutech stál,
měl potrestán být na hrdle.
I táže se ho panovník:
"Proč pirátství se oddáváš?"
i odpoví mu loupežník:
"Proč, pane, pirátů mi láš?
Že vyjíždím - jak dobře znáš -
jen s kocábkou, ne s dvojstěžníkem?
Mít výzbroj, jako ty ji máš,
byl bych, čím ty jsi: panovníkem!
Co dělat! Člověk nemá viny!
Co naložil ti osud, nes!
Osud je viníkem, nikdo jiný;
a já, já zkusil jako pes!
Když můžeš, odpusť mi! a věz:
kde chudoby je víc než dost -
to ví už každé dítě dnes -,
tam nerodí se samá ctnost."
Vrtalo mozkem knížecím,
co Diomed mu pověděl,
až "Tak ti osud zaměním:
z neštěstí na šťastný," mu děl.
Tu do sebe ten zbojník šel,
žil poctivě a podle práva.
Z latinsky dochovaných děl
je tato historická zpráva.
Mne kdyby Bůh tam postavil
a kdyby král ve svém dobrodiní
mne statky světa obdařil
a pořád já bych, roven svini,
vedl hříšný život, který špiní -
tak ať mě k špalku vleče kat!
Nuzota z lidí lotry činí
a vlky z lesů žene hlad.-
Je mi tak líto mého mládí,
kdy frajeřil jsem, dováděl;
sám Bůh ví, kam ta léta pádí,
a má bych zadržet je chtěl.
Můj mladý čas! Kam odešel?
Či odklusal? Kdo může říct?
Najednou někam odletěl
a nenechal mi vůbec nic.

François Villon - Píseň

19. září 2007 v 22:15 | x Dreadie-princess x |  x Poezie x
Ty Smrti krutá, ve své zlobě
lásku mi vzalas, nevraživá,
a lačníš dál, i mne jsi chtivá,
i já mám za ní skončit v hrobě?

Už nemám krev a sílu v sobě.
Ty trestáš ji, že byla živá,
Smrti?

Jeden dech měla těla obě.
Když mrtvá je, i mně teď zbývá
žít jen, jak mrtvě když se dívá
můj portrét zašlý v dávné době,
Smrti!

François Villon - Balada o Margot v tom

19. září 2007 v 22:14 | x Dreadie-princess x |  x Poezie x
Že holku svou mám rád a při ní jsem,
je bláznovství, či chlípnost akorát?
Má hostinec, nic neschází mi v něm;
v turnaji s to jsem pro ni bojovat.
Jak přijde host, hned naleju mu rád:
pozvolna chci v něm vzbudit vilný pud.
Dám maso, chléb a sýr a sleďů sud.
Když se dá vidět, řeknu: "Pán je milý.
Zas budem tu, až na vás přijde chuť,
v tom bordelu, co jsme se zařídili."

Někdy se ovšem s Margot pěkně rvem,
když bez prachů si přijde se mnou spát;
to roztrh bych ji, zamet bych s ní zem;
tahám z ní šaty, když mi nedá plat,
a náhradou si je chci ponechat.
Dá ruce v bok a řve: "Jsi zrůda zrůd!"
a nadává, ať zmizím odtamtud,
ať pojdu už. Já neznám se v tu chvíli
a klackem zmaluju jí každý úd
v tom bordelu, co jsme se zařídili.

Pak uřízne se, a jsme s pokojem;
jak z tlusté ropuchy z ní vyjde smrad.
V legraci zašimrá mě nad čelem
a řekne: "Pojď..." a sáhne do varlat.
Pak chrápeme, dvé na mol zpitých klád.
A ráno, když jí z břicha hřmí jak z dud,
tu aby plod v ní nebyl zamáčknut,
si vleze na mě, zploští mě a šílí;
já hekám jen, jak jede, není stud
v tom bordelu, co jsme se zařídili.
Venku ať mráz, ať ďas, já v suchu jsem.
Jde pasák s děvkou jedním potahem.
Lepší je kdo? Je dobrý každý v svém,
lne vrána k vráně - kašlem na břídily.
Oč špíny víc, my víc si libujem,
Nám pláchla ctnost, my ctnosti, čert to vem,
v tom bordelu, co jsme se zařídili.

François Villon - Balada Furtunina

19. září 2007 v 22:13 | x Dreadie-princess x |  x Poezie x
Fortunou mne už nazývali staří,
a ty mi laješ, ze jsem vražednice,
ty, jehož světýlko tak kalně září?
Jsou zdatnější než ty a musí dřít se,
když do lomů je štvou a do mlýnice;
ty, v hanbě živ, si budeš stěžovati?
Vždyť nejsi sám, nač tedy bědovati?
jen hleď, jak s velkými já nakládám;
co hrdin já už na svědomí mám!
A co jsi proti nim, ty kuchtíčku?
Tak se jen utiš, já ti povídám,
buď ještě rád a nehuč, Františku!

Já věru před králi a před císaři
si nikdá nevedla jak slitovnice.
Priam byl zabit před své choti tváří,
Caesara vydala jsem nástrahám,
zle pykal Jason za svou vyjížďku;
ba jednou Řím jsem zapálila sám.
Buď ještě rád a nehuč, Františku!

Král Alexandr, jejž boj slávou daří,
až k samým hvězdám toužil vyvýšit se;
já kynu jen - a všechno se mu zmaří.
A stejně tyran Médů. Nechci přít se,
já zkrátka jsem už jednou ukrutnice...
Též Holoferna jmenovat ti znám,
jejž Judith zabila. Tak všechny sklám,
zrovna jak šplhají se na výšku.
Též Absolon, ten pyšný, je tentam!
Buď ještě rád a nehuč, Františku!

Já, lidé, místo Boha vládnout vám,
na těle hadříčku vám nenechám;
tak nepřej si mít se mnou rozmíšku,
sic za jeden ti deset štulců dám;
buď ještě rád a nehuč, Františku!

François Villon - Balada o drobnostech

19. září 2007 v 22:12 | x Dreadie-princess x |  x Poezie x
Znám mušku v mléce tonoucí,
znám šat, jak lidi přejinačí,
znám slunný čas i vichřici,
znám jabloň, kde se plody zračí,
znám strom, jejž čerstvá míza smáčí,
znám vše, co stejné, neměnné,
znám cokoli, jen sebe ne.
Znám drahý kabát po límci
znám mnicha, jak se v kápi mračí,
znám pána, jde-li sloužící,
znám mnišku, v závoji když kráčí,
znám podle křiku, kde jsou rváči,
znám labužníky ztřeštěné,
znám sud, neb vína druh mi značí,
znám cokoli, jen sebe ne.
Znám koně, mezka, oslici,
znám těžký náklad co je tlačí,
znám Blažku, Bělu po líci
znám vrhcáb, pro nějž hoří hráči,
znám lživé sny, co vidí spáči,
znám Čechy bludem zmámené,
znám Řím, jenž mocí na blud stačí,
znám sokoli, jen sebe ne.
Znám vše, ač nic bych neznal radši,
znám chlapy mdlé i ruměné,
znám Smrt, jež všechny pod zem vtlačí,
znám cokoli, jen sebe ne.

François Villon - Balada mravoučná

19. září 2007 v 22:11 | x Dreadie-princess x |  x Poezie x
Ať falešně znáš v kostky hráti
či odpustky-li prodáváš,
znej lhát a křivě přísahati,
v šejdířů oleji se smaž,
padělej minci, špatně važ
či lupičem bud sakramentským -
kam děje se, co vyděláš?
Všechno jen do putyk a ženským!
Frašky a kouzla zdáš se znáti,
v kuželky hřej a mariáš,
hrej na cimbál, uč rýmovati,
na flétnu pískej, dardu maž;
snad vandrovati s kumštem znáš,
ať laickým či náboženským -
tak se jen přiznej, kam to dáš?
Všechno jen do putyk a ženským!
Těm svinstvům chceš se vyhýbati?
Tak půdu vzdělávat se snaž
a koně uč se zapřahati,
ač studovat-li nehodláš.
Však ti to stačí, uhlídáš.
Ale kam dáváš groše - ven s tím! -,
co v konopí si naděláš?
Všechno jen do putyk a ženským!
Co parády a botek máš,
co šatů s švihem cizozemským,
jdi promazat, ať nastrkáš
všechno jen do putyk a ženským!

Charles Baudelaire - Zdechlina

19. září 2007 v 22:08 | x Dreadie-princess x |  x Poezie x
Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána,
jak stvořeného pro lásku,
jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná
na horkém loži z oblásků.

Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně,
jak dopéci by chtělo tu
a velké Přírodě zas vrátit stonásobně,co spojila kdys v jednotu;

a nebe patřilo, jak zdechlina v své slávě
jako květ rozvíjí se dál.
Takový silný puch, že vy jste z toho v trávě
div neomdlela, na vás vál.

A mouchy bzučeli nad břichem, z jehož hnilob
dralo se černo páchnoucích
pluků larv, valících se jako černý sirob
podél těch cárů živoucích.

To všechno klesalo a stoupalo jak vlna,
či perlilo se praskajíc;
to tělo, řekl bys, nafouklé mlhou zplna,
množí se, žije ještě víc.

Ten svět tak prazvláštní zněl hudbou, jako v dálce
peřeje nebo vítr zní,
či zrní, které se obrací na opálce
hozeným náčrtem, jejž mistr v pravou chvíli
dokončí dík jen vzpomínce.

-A přece jedenkrát budete, není zbytí,
jak tohle svinstvo plné much,
vy, vášeň má i strážný duch!

Ano! jak tohleto, královno spanilosti,
svátosti zaopatřenou
vás dají do země práchnivět mezi kosti,
pod tučnou trávou zelenou.

Pak rcete, kráso má, těm červům, kteří v šeru
polibky žrát vám budou dál,
že božskou podstatu i tvar svých lásek věru,
ač dávno tlí, jsem uchoval!

François Villon - Balada

19. září 2007 v 22:05 | x Dreadie-princess x |  x Poezie x
Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jak červ, oděn jak prelát sám,
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.

Jen to mi nesporné, co plno stínů;
kde světlý den, tam cestu sotva znám;
kde průzračnost, tam výkladem se minu;
svou znalost vděčím náhlým náhodám;
vše vyhrávaje, čím dál smolněj hrám;
dlím "dobrý večer", jitro-li se skví;
když ležím naznak, strach mám z padání,
bohatství čekám, ničí nejsem pán;
mám vše, co chci, - nic, na čem srdce lpí -
srdečně přijat, každým odmítán.
K věcem, jež neznám, horoucně se vinu,
ženu se k cíli, jehož nežádám;
kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu;
kdo mluví pravdu, tomu lhářů lám;
můj druh je ten, kdo vemluví mně klam
a "labuť černá je jak havran" dí;
v tom spojence zřím, kdo mi ublíží;
mně jedno, jsem-li šalbě ve psí dán;
mám v mysli vše, jen ne to nejbližší,
srdečně přijat, každým odmítán.
Ó kníže, každý, kdo to čte, nechť ví:
nic neznám, ač mám o všem vědomí.
Jsem stranický, jsem zastánce všech stran.
Co chci? Být z těch zas, plat kdo bráti smí,
srdečně přijat, každým odmítán.