Charles Baudelaire - Zdechlina

19. září 2007 v 22:08 | x Dreadie-princess x |  x Poezie x
Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána,
jak stvořeného pro lásku,
jsme přišli: u cesty zdechlina rozežraná
na horkém loži z oblásků.

Na tuto hnilobu zářilo slunce zlobně,
jak dopéci by chtělo tu
a velké Přírodě zas vrátit stonásobně,co spojila kdys v jednotu;

a nebe patřilo, jak zdechlina v své slávě
jako květ rozvíjí se dál.
Takový silný puch, že vy jste z toho v trávě
div neomdlela, na vás vál.

A mouchy bzučeli nad břichem, z jehož hnilob
dralo se černo páchnoucích
pluků larv, valících se jako černý sirob
podél těch cárů živoucích.

To všechno klesalo a stoupalo jak vlna,
či perlilo se praskajíc;
to tělo, řekl bys, nafouklé mlhou zplna,
množí se, žije ještě víc.

Ten svět tak prazvláštní zněl hudbou, jako v dálce
peřeje nebo vítr zní,
či zrní, které se obrací na opálce
hozeným náčrtem, jejž mistr v pravou chvíli
dokončí dík jen vzpomínce.

-A přece jedenkrát budete, není zbytí,
jak tohle svinstvo plné much,
vy, vášeň má i strážný duch!

Ano! jak tohleto, královno spanilosti,
svátosti zaopatřenou
vás dají do země práchnivět mezi kosti,
pod tučnou trávou zelenou.

Pak rcete, kráso má, těm červům, kteří v šeru
polibky žrát vám budou dál,
že božskou podstatu i tvar svých lásek věru,
ač dávno tlí, jsem uchoval!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Miky Miky | 9. září 2008 v 17:37 | Reagovat

Baudelaire je klasika...symbolista jeden prokletý :) Tohle se mu povedlo..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama