François Villon - Balada Furtunina

19. září 2007 v 22:13 | x Dreadie-princess x |  x Poezie x
Fortunou mne už nazývali staří,
a ty mi laješ, ze jsem vražednice,
ty, jehož světýlko tak kalně září?
Jsou zdatnější než ty a musí dřít se,
když do lomů je štvou a do mlýnice;
ty, v hanbě živ, si budeš stěžovati?
Vždyť nejsi sám, nač tedy bědovati?
jen hleď, jak s velkými já nakládám;
co hrdin já už na svědomí mám!
A co jsi proti nim, ty kuchtíčku?
Tak se jen utiš, já ti povídám,
buď ještě rád a nehuč, Františku!

Já věru před králi a před císaři
si nikdá nevedla jak slitovnice.
Priam byl zabit před své choti tváří,
Caesara vydala jsem nástrahám,
zle pykal Jason za svou vyjížďku;
ba jednou Řím jsem zapálila sám.
Buď ještě rád a nehuč, Františku!

Král Alexandr, jejž boj slávou daří,
až k samým hvězdám toužil vyvýšit se;
já kynu jen - a všechno se mu zmaří.
A stejně tyran Médů. Nechci přít se,
já zkrátka jsem už jednou ukrutnice...
Též Holoferna jmenovat ti znám,
jejž Judith zabila. Tak všechny sklám,
zrovna jak šplhají se na výšku.
Též Absolon, ten pyšný, je tentam!
Buď ještě rád a nehuč, Františku!

Já, lidé, místo Boha vládnout vám,
na těle hadříčku vám nenechám;
tak nepřej si mít se mnou rozmíšku,
sic za jeden ti deset štulců dám;
buď ještě rád a nehuč, Františku!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama